Lore

Malý suverénní stát, který byl dříve součástí Sovětského svazu. Jižní Zagorie, část země, ve které přežíváme, je jen malým výsekem této malé republiky.

Život v zemi

Venkované jsou většinou farmáři a lesníci, zatímco obyvatelé měst pracují spíše v továrnách a přístavech. Černarusové zde tvoří drtivou většinu. Na severu země žije početná ruská menšina.

Většina místních má česko-ruská jména. Díky jazykové blízkosti se v televizi často vysílaly české a slovenské pořady.

Obchod

Ekonomika země funguje převážně na exportu. Nejvíce se vyvážejí alkoholické i nealkoholické nápoje, oblíbené po celém světě, především však v oblasti Zeleného moře. Černarus se proslavil také vývozem zbraní.

Zeměpisná poloha

CDF Chernarussian Defence Forces

Černaruské ozbrojené síly — kombinované síly Republiky Černarus, jejichž výzbroj tvoří převážně starší sovětská technika a zbraně: T-72, BVP, BRDM, Grady, Uraly, UAZy, Suchoje, Mi-8, Mi-24, AK-74, SVD, Makarovy a další. Díky několika společným cvičením s USMC se jim po válce dostalo i kvalitnějšího výcviku.

„Ve jménu svobody, rovnosti a bratrství národa přísaháme, že budeme bojovat za svobodu a nezávislost Republiky Černarus." Přísaha CDF

Zářijová krize (September Crisis) — 1. 9. – 19. 10.

Nejvýznamnější epizoda novodobé historie země.

2008 — Vzestup ČDKZ

ČDKZ Černaruské Hnutí Rudé Hvězdy

Proruští separatisté, kterým vadila prozápadní orientace země a chtěli připojit Jižní Zagorii k Rusku. Vystupovali proti vládě a páchali válečné zločiny na obyvatelích. Jejich arzenál tvořila ukořistěná technika CDF i vybavení z černého trhu.

NAPA Národní strana

Vlastenecká a konzervativní partyzánská organizace složená převážně z obyčejných obyvatel a vysloužilých vojáků. Vláda je stavěla na roveň Čedakům, ačkoli důkazy o válečných zločinech chyběly. Mezi obyvateli měli mnohem lepší pověst než ČDKZ.

2009 — Intervence a eskalace

Vládní jednotky se Čedakům podařilo zatlačit až k Zelenogorsku a získat kontrolu nad většinou regionu J. Zagorie a Utesu. Po obsazení Černogorsku separatisté požadovali připojení k Ruské federaci. Když je Rusko odmítlo podpořit, vyhlásila ČDKZ na dobytém území Černaruskou socialistickou republiku.

USMC 27. Marine Expeditionary Unit

Zoufalá černaruská vláda požádala o pomoc americké spojence. Z USS Khe Sanh byl 8. října vyslán průzkumný tým Razor, jehož úkolem bylo zničit komunikační stanici ČDKZ u Pusty. Tým zde objevil mučené civilisty, popravené vojáky CDF a masové hroby.

Po rozednění dostala 27. MEU zelenou k intervenci a s její pomocí se vládě během necelého měsíce podařilo získat zpět většinu regionu.

Bombový útok a ruský zásah

Do kouta zahnaní Čedaci provedli bombový útok na Rudé náměstí v Moskvě. Veškeré důkazy ale ukazovaly na NAPA. Rusové poté požadovali stažení Američanů a převzetí kontroly. Do země byly vyslány ruské „mírové síly". Američané byli donuceni zemi opustit.

Odhalení pravdy

Tým Razor, nedobrovolně ponechaný v Černarusi, se spojil s NAPA a přesvědčil vládu, že NAPA nemá s útokem v Moskvě nic společného. Vzniklo spojenectví CDF a NAPA proti ČDKZ. Přeběhlík od ČDKZ prozradil polohu stanoviště na ostrově Skalisty, kde se ukrýval Lopotěv, poslední z vůdců ČDKZ. Tým Razor ho zajal a předal Rusům.

Později vyšlo najevo, že teroristický útok i válečné zločiny zorganizovala ČDKZ pod vedením Karelina, který se svým týmem Specnazu v oblasti tajně operoval a tahal za nitky celé krize. Rusové byli ze země staženi a spojenecké síly rozdrtily zbytky ČDKZ.

Ačkoli největší zásluhu nesl tým Razor, vlády jejich účast nikdy oficiálně neuznaly kvůli mezinárodním vztahům. Mezi obyvateli Černarusi se však pravda dál šíří jako pověst.

Force Recon Team — Razor

• Chad Rodriguez
• Patrick Miles †
• Randolph Sykes
• Brian O'Hara
• Matthew Cooper

Videa z událostí

Po válce byla přítomnost ČDKZ v zemi téměř nulová. Téměř. USMC zde ještě několik měsíců zůstali, aby pomohli s odstraňováním škod a odminováním.

AČR Armáda České republiky — 2010

V létě roku 2010 přicestoval do země prapor AČR v rámci humanitární pomoci při povodních v regionu Bystrica. Následně zde byla nasazena i 601. skupina speciálních sil AČR, aby pomohla dopadnout válečného zločince Radana Miyoviće a zlikvidovat jeho milici. To se jim během několika týdnů podařilo.

Po operaci Arrowhead v roce 2012 bylo několik oddílů CDF vysláno do sousedního Takistánu jako součást mírových sil OSN. Odtud se však na začátku následujícího roku stáhli spolu s koaličními silami NATO. Zůstala pouze malá posádka US Army, která střežila určité oblasti.

Po odchodu koaličních sil vykonávali „špinavou práci" především kontraktoři a další nevládní organizace.

Aspoň tedy do příchodu pandemie.

Videa z Takistánu 2012–2013

Cordyceps — mutovaná houbová infekce — se dokázal přizpůsobit lidskému tělu. Nepůsobil jako běžná nemoc, která by jen poškodila orgány nebo způsobila horečku. Jeho hlavní účinek spočíval v tom, že po proniknutí do těla začal postupně ovládat nervovou soustavu hostitele a měnit jeho chování.

V té době už nákaza nebyla soustředěna na jednom místě — byla rozptýlená mezi civilním obyvatelstvem. Když se infekce uchytila v hostiteli, šířila se dál prostřednictvím kousnutí a kontaktu s tělními tekutinami. To je důvod, proč se šířila tak rychle.

Spory — další forma nákazy — vznikaly v uzavřených prostorách, kde nakažení umírali a jejich těla dál prorůstala houba. Taková místa se časem měnila v trvale kontaminované zóny.

Každá země řešila nákazu jinak. Někde se snažili zachránit co nejvíce lidí, jinde armáda bombardovala nejhustěji osídlené oblasti, převážně velkoměsta. Jinde vznikaly karanténní oblasti a lidé začali být evakuováni.

Po prvních měsících se ukázalo, že nejde o dočasnou katastrofu. Nepodařilo se vytvořit rychlé řešení a svět se nevrátil do původního stavu.

Jen málokdo dokázal přežít sám za sebe. Komunity a karanténní oblasti, které vydržely, začaly nákaze odolávat. Po nějaké době se ale postupně rozpadaly kvůli narůstající rebelii, která přerostla až ve formování větších skupin kladoucích odpor proti režimům v karanténách.

Infikovaní po delší době napadení cordycepsem začali být čím dál více prorůstáni houbou, což z nich udělalo něco, co už jen těžko připomínalo někdy zdravého člověka.

Téměř 27 let od Outbreak Day

Nákaza je rozšířená úplně všude. Během této doby vzniklo a zaniklo mnoho komunit, osad a útočišť. Jen několik z nich se podařilo zachovat od úplného začátku. Na světě je mnoho lidí, kteří nezažili svět předtím.

Velká města jsou většinou už jen torza. Některé části zůstaly průchodné, jiné se staly trvalým územím cordycepsu.

„Ale povede to někdy k úplnému vítězství lidstva?"