Historie
Založení
Stát Livonie byl založen až roku 1920 polským generálem Zbigněvem Sokolskim, který se vzbouřil a sympatizoval s válečnými a politickými uprchlíky ze severních pobaltských zemí.
Druhá světová válka
Roku 1939 se země “demokraticky” stala součástí Sovětského svazu, stejně jako sousední státy. Země se později stala bojištěm mezi dvěma giganty, Nacistickým Německem a Sovětským svazem. V prosinci 1944 se městečko Topolin proslavilo jako místo krvavého masakru, kde postupující Rudá armáda zdecimovala ustupující divizi Wehrmachtu.
Sovětská okupace
Sověti si během i po válce násilím podrobovali livonský národ. Do roku 1965 násilně potlačovali jakýkoliv pokus o převrat a likvidovali všechny partyzánské skupiny, což se jim nakonec také podařilo.
Nezávislost
S takzvanou “Zpívající Revolucí” na přelomu osmdesátých a devadesátých let se Livonie po vzoru sousední Litvy, Lotyšska a Estonska postavila sovětskému nátlaku. Roku 1991 tak Livonie opět získala svou suverenitu a v roce 2004 vstoupila do NATO jako rovnocenný člen díky strategicky důležité oblasti zvané “Andrzejówský koridor”, který otevírá cestu k dalším členským státům NATO.
Armáda
Livonian Defence Forces (LDF) - Livonské Obranné Síly - Livonskie Siły Obronne
Motto: "SÍLA A OSTRAŽITOST"
Livonskou armádu tvoří převážně pěchota a motorizované/obrněné jednotky. Letectvo, ačkoli relativně malé, také není radno podceňovat. Kvůli vnitrozemní poloze nemá LDF žádné námořnictvo.
Nejznámější ze speciálních jednotek je 5. Regiment, který se zodpovídá přímo nejvyššímu velení. Oblast Nadbór, přesněji její zalesněná část na jižním břehu řeky Běla, byla od druhé poloviny 90. let využívána jako vojenský výcvikový prostor. Kvůli členství v NATO se LDF účastnilo mnoha společných misí po celém světě.
Zdroj: Provaz
Lore nákazy
Všechno začalo během jedné obzvlášť kruté zimy roku 2021, kdy chřipková sezóna udeřila s nebývalou silou. Po celém světě se objevovali pacienti s klasickými příznaky těžké chřipky – horečky, kašel, extrémní únava. Zpočátku to nevypadalo na nic neobvyklého. Lékaři ani veřejnost nezaznamenali nic alarmujícího.
Pak ale přišlo první varování. Nemoc postupovala mnohem rychleji než běžná chřipka. Horečky dosahovaly extrémních hodnot, pacienti trpěli dezorientací a u některých začaly selhávat orgány. Tam, kde by nemoc běžně po několika dnech ustoupila, tento virus neustupoval – naopak, zhoršoval se. Lékaři byli zmatení a testy přinášely nejednoznačné nebo dokonce negativní výsledky.
Na scénu vstoupila BioCore Corporation, velká farmaceutická firma. Nabídli rychlou pomoc – zásoby, výzkum, spolupráci s vládami po celém světě. Tvrdili, že pracují na léku, a veřejnost jim začala věřit. Ale otázky se začaly množit: Jak mohli jednat tak rychle? Odkud měli tolik informací?
Mezitím se situace vymkla kontrole. Nemocní se začali měnit. Zpočátku jen pár případů – lidé, kteří byli dříve považováni za kriticky nemocné, se náhle stali agresivními. Horečky dosahovaly vrcholu, jejich mysl se zatemňovala, a pak… zaútočili. Na zdravotníky, na své rodiny, na kohokoli v dosahu. Byli rychlí, zuřiví a zdálo se, že virus je hnal k násilí.
Každým dnem přibývalo nakažených, kteří už nebyli jen oběťmi viru – stali se z nich predátoři. BioCore stále ujišťovala svět, že pracují na léku, ale jednoho dne se vše změnilo. Bez varování přestali komunikovat. Jejich týmy byly staženy, laboratoře zavřené a po společnosti nezůstaly žádné stopy. Nikdo netušil, co se stalo.
Svět mezitím upadal do chaosu. Nakažení se šířili a napadali všechny kolem sebe. Lidé už nemohli věřit ani svým nejbližším, protože každý se mohl stát hrozbou. Přežití se stalo jedinou prioritou.
Tradovalo se, že někde v odlehlých oblastech BioCore stále fungují tajné laboratoře, kde vědci pracují na léku. Nikdo ale nevěděl, kde přesně, ani zda je to pravda. Někteří říkali, že společnost objevila něco, co je přimělo stáhnout se a tajit své poznatky. Jiní věřili, že BioCore přestala, protože poznali pravdu – děsivou pravdu, kterou nemohli sdílet.
A tak, zatímco svět tonul v chaosu a lidé bojovali o přežití, pravda o viru a BioCore Corporation zůstávala tajemstvím, které možná nikdy nebude odhaleno. Naděje na nalezení léku či vysvětlení byla slabá, a přeživší se museli naučit, jak se chránit před nákazou a agresivními nakaženými, kteří nyní bloudili po krajině.
Příběhy o tom, co se skutečně stalo, se staly součástí legend a ústních tradic mezi skupinami přeživších. Někteří věřili, že BioCore byla ve skutečnosti zodpovědná za vypuknutí nákazy, zatímco jiní doufali, že v ruinách jejich opuštěných laboratoří naleznou klíč k přežití. Livonie, stejně jako zbytek světa, nyní čelila nové, děsivé realitě – světě, kde již nic nebylo tak, jak bývalo, a kde budoucnost zůstávala nejistá.
