Historie Deer Isle
První osadníci dorazili na počátku 19. století z Kamčatky a Aleutských ostrovů. Noha člověka však na ostrov vkročila již dříve.
Archeologové zde objevili několik pokladů, které pravděpodobně zanechali japonští piráti nebo španělští privatýři z předešlých staletí.
Tyto poklady umožnily financování prvních osad. Ostrov byl v roce 1867 prodán Spojeným státům americkým spolu s Aljaškou.
Vasilij Kandinskij - "1867: Aljašské obchodní společenství připlouvá k Jelenímu ostrovu." (vzadu hora Katahdin)
Rusko-japonská válka a počátek 20. století
Během Rusko-japonské války byl v roce 1903 ostrov darován Japonsku spolu s finanční podporou. O necelý rok později jej obsadilo Rusko.
Navzdory těžkým podmínkám a ztrátě svého loďstva dokázalo Rusko ostrov ubránit proti japonským útokům. Ostrov zůstal pod ruskou kontrolou i po válce.
Ve 20. letech 20. století dorazily socialistické ideje i na tento ostrov.
Druhá světová válka a strategický význam
Ve 30. letech se vztahy mezi Japonskem a Ruskem opět vyostřily, ale ostrov zůstal mimo přímé boje. Situace se změnila po druhé světové válce, kdy zde byla objevena ropa.
Tento objev přiměl Sovětský svaz investovat do rozvoje ostrova, což vedlo k výstavbě důlních, vojenských a vědeckých zařízení.
Studená válka a rozpad Sovětského svazu
V průběhu studené války se ostrov stal klíčovým bodem mezi Sovětským svazem a USA. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 proběhly demokratické volby, ve kterých se těsnou většinou rozhodlo, že ostrov připadne Ruské federaci.
Kontroverze v 21. století
První dekáda 21. století byla pro ostrov značně kontroverzní. Proběhlo zde několik epidemií, které způsobovaly mutace na venkově, a zázrakem se žádná z těchto nákaz nedostala mimo ostrov.
Kromě toho došlo k záhadným zmizením novinářů, což vyvolalo konspirační teorie o biologickém výzkumu na ostrově.
Rostoucí tlak ze strany USA vyústil 1. ledna 2011 v předání ostrova zpět do správy Spojených států. Přesto mnozí věří, že výzkumné projekty pokračovaly diskrétně.
Deer Isle dnes
Na ostrov nyní přichází stále více lidí, a to především díky obchodníkům z menších flotil, kteří ostrov propagují jako příležitost pro nové dobrodružství.
Místní přístavy se postupně stávají centrem obchodu a místem, kde lidé hledají nový začátek. Obchodníci vyprávějí příběhy o skrytých pokladech a neobjevené přírodě, které přitahují dobrodruhy z celého světa.
Všechno začalo během jedné obzvlášť kruté zimy roku 2021, kdy chřipková sezóna udeřila s nebývalou silou. Po celém světě se objevovali pacienti s klasickými příznaky těžké chřipky – horečky, kašel, extrémní únava. Zpočátku to nevypadalo na nic neobvyklého. Lékaři ani veřejnost nezaznamenali nic alarmujícího.
Pak ale přišlo první varování. Nemoc postupovala mnohem rychleji než běžná chřipka. Horečky dosahovaly extrémních hodnot, pacienti trpěli dezorientací a u některých začaly selhávat orgány. Tam, kde by nemoc běžně po několika dnech ustoupila, tento virus neustupoval – naopak, zhoršoval se. Lékaři byli zmatení a testy přinášely nejednoznačné nebo dokonce negativní výsledky.
Na scénu vstoupila BioCore Corporation, velká farmaceutická firma. Nabídli rychlou pomoc – zásoby, výzkum, spolupráci s vládami po celém světě. Tvrdili, že pracují na léku, a veřejnost jim začala věřit. Ale otázky se začaly množit: Jak mohli jednat tak rychle? Odkud měli tolik informací?
Mezitím se situace vymkla kontrole. Nemocní se začali měnit. Zpočátku jen pár případů – lidé, kteří byli dříve považováni za kriticky nemocné, se náhle stali agresivními. Horečky dosahovaly vrcholu, jejich mysl se zatemňovala, a pak… zaútočili. Na zdravotníky, na své rodiny, na kohokoli v dosahu. Byli rychlí, zuřiví a zdálo se, že virus je hnal k násilí.
Každým dnem přibývalo nakažených, kteří už nebyli jen oběťmi viru – stali se z nich predátoři. BioCore stále ujišťovala svět, že pracují na léku, ale jednoho dne se vše změnilo. Bez varování přestali komunikovat. Jejich týmy byly staženy, laboratoře zavřené a po společnosti nezůstaly žádné stopy. Nikdo netušil, co se stalo.
Svět mezitím upadal do chaosu. Nakažení se šířili a napadali všechny kolem sebe. Lidé už nemohli věřit ani svým nejbližším, protože každý se mohl stát hrozbou. Přežití se stalo jedinou prioritou.
Tradovalo se, že někde v odlehlých oblastech BioCore stále fungují tajné laboratoře, kde vědci pracují na léku. Nikdo ale nevěděl, kde přesně, ani zda je to pravda. Někteří říkali, že společnost objevila něco, co je přimělo stáhnout se a tajit své poznatky. Jiní věřili, že BioCore přestala, protože poznali pravdu – děsivou pravdu, kterou nemohli sdílet.
A tak, zatímco svět tonul v chaosu a lidé bojovali o přežití, pravda o viru a BioCore Corporation zůstávala tajemstvím, které možná nikdy nebude odhaleno. Naděje na nalezení léku či vysvětlení byla slabá, a přeživší se museli naučit, jak se chránit před nákazou a agresivními nakaženými, kteří nyní bloudili po krajině.
Příběhy o tom, co se skutečně stalo, se staly součástí legend a ústních tradic mezi skupinami přeživších. Někteří věřili, že BioCore byla ve skutečnosti zodpovědná za vypuknutí nákazy, zatímco jiní doufali, že v ruinách jejich opuštěných laboratoří naleznou klíč k přežití.
